Vrančice u Milína

Mezi zkušenými fajnšmekry se říká, že by měl Vrančice navštívit každý, kdo to se sbíráním minerálů myslí vážně. Alespoň jednou, nejlépe vícekrát.
Musím říct, že na tyhle řeči moc nedám. Místa, která navštívím si vybírám spíš podle momentálního rozpoložení a hlavně podle toho, na jaké nálezy si zrovna brousím zuby.

Poprvé jsem se sem vydal teprve na konci června roku 2021. Dříve mě to sem nijak zvláště netáhlo, protože jsem neměl potřebu sbírat minerály, které vlastně nejsou vidět.
Ony vidět sice jsou, ale pouhým okem bez pomoci lupy jen malá většina toho,
co zde chce člověk najít. Občas to ve mě hlodalo, ale teprve od chvíle, co mě začali více zajímat mrňousové, jakými jsou fosforečnany z Těškova a Třenic bylo rozhodnuto. Jednoho dne, když jsem osiřel, protože manželka s dětmi odjela na týdenní dovolenou
k moři, kam jsem já nechtěl, jsem se rozhodl, že Vrančice konečně navštívím.

Znovu stejný scénář. Hledal jsem všechny dostupné informace na internetu a tak jako pokaždé před šutrovou výpravou, jsem se opájel představami, jaké skvosty a vzácnosti objevím. Zase ze mě bude na pár hodin Indiana Jones. Myslím, že v každém sběrateli je tahle směsice klukovské naivity, hravosti a nadšení z objevování neznámého. Tedy, aspoň já to tak mám.

Už od rána krásně svítilo sluníčko a předpověď slibovala dokonce hodně parný víkendový den. Někde ve stínu lesa asi bude nejlíp. No, jo, jenže co když tam opravdu nic nenajdeš! Tohle skeptické druhé já mě občas dokáže pěkně vykolejit. Pokaždé si vyzobně ze zpráv, které o lokalitách studuji, pasáže, které prostě číst vůbec nechci.
"Tuhle lokalitu v současnosti považuji za mrtvou!" Podepsán Franta, který to tam prokopal až do hloubky půldruhého kilometru. "Před lety ráj sběratelů, dnes lepší navštívit jen kvůli sběru lesních plodů!" 

Někdy nepodlehnu, tentokrát jsem podlehl a vydal se raději znovu do Těškova, i přesto, že jsem tam byl naposledy před třemi dny večer. Na rozdíl od Vrančic to tam už docela znám a tak vím, že pokaždé něco pěkného najdu. Když jsem dorazil do Těškova, překvapilo mě, že se maká i v sobotu. No, co, vždyť to mám dovolené od vedoucího lomu, kdyby někdo prudil. V buňce u závory nikdo nebyl, tak jsem se vydal ke svému oblíbenému místu. V dálce rachtala drtička a na etáži pode mnou bagr nakládal hromady
z posledníhoo odstřelu na korbu náklaďáku.

Po několika minutách rozbíjení kamenů se mi podařilo otevřít krásnou dutinku vyplněnou natrodufrénitem. No vida, tohle je přece lepší, než nějaká nejistá akce ve Vrančicích, dával jsem za pravdu tomu šťourovi v mé hlavě. Za další hoďku a půl rachot drtičky utichl a po chvíli jsem si uvědomil, že už delší dobu neslyším ani náklaďák a bagr ze zdola. Kromě té dutinky jsem našel ještě pár dalších s meurigitem, strengitem a pěknými krystalky leukofosfitu, ale začínal jsem litovat toho, že jsem se nechal tak snadno odradit od svého původního plánu. Navíc jsem začínal být celkem slušně usmažený, protože mi už dobrou hoďku a půl sluníčko pražilo přímo do zad a na hlavu. Tak jo! Balím to. Vždyť je teprve krátce po poledni. Zajedu si dát domů sprchu a navečer ještě vyrazím do Vrančic.

Jak jsem si předsevzal, tak jsem udělal. Ještě jsem zavolal kamarádovi, který už ve Vrančicích byl a nechal jsem se od něj uchlácholit tím, že se svým zápalem pro věc
a trochou štěstí určitě nějakého toho "mrňouse" objevím. Každopádně alespoň kousek goethitu, kterých je tam prý pořád dost.

K haldě lomu Alexandr jsem se dostal překvapivě snadno. Z dálky bylo vidět cedule se zákazem vstupu. Když jsem přišel blíž, spatřil jsem navíc i výstražnou hlášku o záznamu na kamerový systém a hned vedle ceduli se nápisem, že je zde zakázána skládka.
Aha, tak proto ta zmínka o kamerách. Nechtějí, aby jim to tam nějaký dobrák zavezl hromadami odpadků. Ač jsem se snažil sebevíc, nikde se mi nepodařilo na stromě žádnou kameru objevit. No, co, zkusím to. Když tam vlezu bez batohu s odpadky, tak se snad svět nezboří, vyhodnotil jsem situaci. 

Po chvíli jsem se už kladívkem přehraboval v místech, kde byla halda nejčervenější. Podařilo se mi objevit pěknou žilku s goethitem. Pro borce, kteří sem jezdili dříve nejspíš bezcenný kousek, který by nechali bez povšimnutí, ale já měl obrovskou radost. Za další půl hoďky se nebe neuvěřitelně zatáhlo a jen tak tak jsem se stačil převléct z červených hadrů do kraťasů a trička, ve kterých jsem se mohl bez obav posadit do auta a vydat se směrem k domovu. Několik goethitů, pěkné bublinky hematitu a jeden černý lesklý kámen, který jsem do té doby neznal. Chalkozín - sulfid měďnatý. Dříve se jich tu prý válely hromady. 

Druhý den mi to nedalo a protože bylo venku už zase krásně, tak jsem se rozhodl, že se do Vrančic vypravím znovu. Koneckonců, už vím přesně kudy a hlavně jsem včera nestačil navštívit středověké haldy a haldu s čechitem, což jsou prý daleko zajímavější místa,
než samotný "Alexandr". Když jsem dorazil na místo a vydal se cestou do lesa, abych objevil zbylé "fleky", narazil jsem na kolegu sběratele. Prohodili jsme pár slov a pak si šli zase každý po svém. Obešel jsem kus lesa a nenašel jsem nic. Všude jen vzrostlé ostružiní, které se nepříjemně zachytávalo o všechno, s čím přišlo do styku.
Velkou oklikou jsem se vrátil tam, odkud jsem před půl hodinou vyšel.
Kolega tam naštěstí pořád byl a konečně mě nasměroval o pár metrů dál, než jsem před chvílí bojoval s neprostupným křovím.


Shluk krystalků čechitu. Šířka záběru 3mm.

Nezdá se to, ale přesto, že ta místa nejsou vůbec daleko od sebe, můžete zabloudit, pokud to tam neznáte. Konečně jsem se ocitl na haldách "pod cestou". Po chvíli přehrabování se malým krumpáčkem v jedné z rozrýpaných hromad hlíny jsem zjistil,
že to opravdu nebude nic jednoduchého. Když jsem ve videu Marcela Vaneka slyšel, jak vysvětluje, že není jednoduché v tomto materiálu něco najít, tak jsem to bral s rezervou. Chyba lávky! Měl naprostou pravdu a s ním i všichni, kdo na tohle úskalí zdejšího sbírání poukazovali. Nemáte sebemenší šanci poznat, co zrovna držíte v ruce.
Pravda se ukáže až doma, když vzorky umyjete, ale pozor i na to umývání! Spoustu zdejších minerálů můžete neopatrnou manipulací naprosto znehodnotit nebo prostě smýt. 

Univerzální návod na sběr vrančických minerálů neexistuje. Zdejší lokalitu musíte opravdu poznat lépe, než z jedné, dvou nebo tří návštěv. Jsem asi šílenec a když se do něčeho "zakousnu", tak nepustím, proto jsem během nějakých padesáti dnů navštívil tuto lokalitu více, než dvacetkrát a pokaždé jsem tu strávil několik hodin. Až po několika kopacích akcích a následném opravdu důkladném prohlížení nasbíraného materiálu pod mikroskopem začínám chápat, jak na to. Je to o veliké trpělivosti, někdy o značné dřině
a v neposlední řadě o chuti učit se jednotlivé minerály z Vrančic poznávat. Vědět, co jste vlastně našli je to nejsložitější. Zdejší rozmanitost minerálů je neuvěřitelná. Už teď mám fůru neurčených věcí, které se snažím zařazovat alespoň pokud se jedná o ty známější případy. Naprostá většina minerálů je neurčitelná bez analýzy.

Hrozně jsem si přál najít tady vésigniéit, protože mě dokonale okouzlil svou krásně zelenožlutou barvou. Když jsem ho zahlédl na chryzokolu poprvé, řval jsem štěstím jako blázen. Až pod mikroskopem jsem objevil úžasné krystalky jodargyritu, mottramitu, křehké sametky goethitu a dokonce jeden z nejvzácnějších zdejších minerálů – agardit. 
Vzorek s ním jsem sebral kvůlu povlaku z kulovitých agregátů duftitu v dutince, kterou jsem otevřel kladívkem. Druhou, menší část dutinky jsem považoval za nezajímavou, což se mi vymstilo tím, že vedle dutinky jsem doma pod mikroskopem nalezl několik agregátů tvořených neuvěřitelně miniaturními jehličkami tohoto vzácného minerálu, jehož výskyt byl u nás potvrzen pouze ve Vrančicích. 

Samosebou jsem také toužil najít čechit, který zdejší lokalitu proslavil po celém světě. 
Při posledním zkoumání nevzhledného vzorku jsem nevěřil svým očím, podařilo se mi na něm objevit dokonce několik srostlých krystalků čechitu, které sice nemají více, než milimetr, ale zato mají svůj nezaměnitelný lesk a typickou morfologii.

Kusový čechit zatím nemám. Možná proto, že se lépe najde a tudíž byl ten rozeznatelný vysbírán. Haldy jsou opravdu překopané skrz naskrz. Přesvědčil jsem se o tom na několika místech. Tu jsem ve třiceti centimetrech objevil torzo plechovky od paštiky, jinde zase vypadlé sklíčko z brýlí. Přesto jsem i za takového stavu objevil spoustu krásných minerálů a věřím, že mě jich tu další spousta ještě někde čeká.

Všem nadšencům přeji hodně štěstí a trpělivosti, pokud se sem vydáte!

Tohle je obrázek, který uvidíte po zadání názvu lokality na internetu nejčastěji. Halda bývalého dolu Alexandr. Je to také nejlepší orientační bod, pokud jste na lokalitě poprvé.

Čerstvě rozpůlený vzorek s chryzokolem a vésigniéitem. Jásal jsem nadšením.

Krystalky jodargyritu v dutince chryzokolu. Šířka záběru: 5mm.

Takhle to vypadá u jedné ze středověkých výsypek, kde je největším lákadlem minerál čechit.