Vrch Stohlavec u Horažďovic

Jednou večer jsem brouzdal po internetu a narazil na stránky sběratele, na kterých byly fotky nádherných vzorků morionu a ametystů ze Stohlavce. Když jsem si přečetl poutavý článek o tom, jak na Stohlavci hledal, zatoužil jsem také nějaký ten šutřík najít.

Netrvalo dlouho a jednu sobotu ráno jsem sedl do auta a vyrazil směr Horažďovice. Počasí nebylo zrovna dvakrát příznivé, vypadalo to, že bude každou chvíli docela dost pršet. Manželka si ťukala na čelo, proč nepočkám na lepší předpověď, ale znáte to-když vás popadne touha něco najít, tak vás nepřízeň počasí nemůže zastavit.

Vrch Stohlavec jsem si našel na mapě a tak nebyl problém se k němu dostat. Tedy tohle jsem si myslel, jenže skutečnost byla jiná. Zrovna v místě, kde jsem měl podle navigace odbočit, opravovali silnici. Objížďka byla několik kilometrů. Trochu jsem se motal, ale nakonec jsem se doptal na správnou cestu.

Auto jsem zaparkoval na začátku lesní cesty, dál už to stejně nešlo, protože tam byla závora. Vůbec jsem netušil kde mám hledat a bláhově jsem se domníval, že to bude snadné. Z popisů v článku jsem věděl, že dnes již kamarád (tenkrát jsme se ještě neznali) se snažil vysledovat kudy procházejí křemenné žíly a v těch místech pak zkusit kopat. Dobrou indicií prý jsou také vývraty stromů po bouřkách, pokud se v nich objeví známky křemene.

Křišťálový "ježek", kterého se mi podařilo najít v křemenné žíle.

Ani po hodinovém bloudění lesem jsem žádné známky po křemenech nenašel. Narazil jsem na dva větší výkopy, ale když jsem v nich zkoušel kopat, odhazoval jsem jen hromady hlíny. Po asi dvou a půl hodinách začlo opravdu celkem dost pršet, tak jsem sbalil fidlátka a zklamaně zamířil k autu. Stohlavec mi napoprvé nevydal ani malou ukázku ze svých pokladů.

Měsíc jsem se věnoval jiným lokalitám a popravdě jsem si na Stohlavec ani nevzpoměl.
Až jednou jsem opět pročítal stránky kamaráda kvůli jiné lokalitě a znovu jsem se zálibně podíval i na ty úžasné kousky ze Stohlavce. Přece se nevzdám po jednom neúspěchu! Naplánoval jsem další pokus. Tentokrát jsem už naštěstí věděl, kterou cestou se mám vydat, abych nebloudil po objížďce. Vlastně ani nevím, jestli tam pořád byla. Napadlo mě, že to tentokrát zkusím tak, že půjdu po okraji pole. Kolem Stohlavce se totiž dají najít pěkné vzorky i pouhým sběrem na poli. Minule jsem byl tak zaslepený kopáním
a hledáním mezi vývraty uprostřed kopce, takže mě nic jiného ani nenapadlo.

Jak jsem tak procházel po okraji pole, sem tam jsem zahlédl opravdu nějaký ten úlomek krystalů křemene. Když jsem došel na místo, kde jich bylo asi na dvou metrech čtverečních rozeseto několik, rozhodl jsem se, že zkusím kopnout hlouběji. Jsem sice nadšenec, ale ne takový, abych kvůli šutrům kopal na zasetém poli. Říkal jsem si, že pokud se jedná o křemennou žílu, možná povede až do lesa. Kousek od místa, kde jsem na křemeny narazil stálo několik včelích úlů. No a - mě včely nevadí, nijak je svým kopáním o pár metrů dál přece neohrozím. Chyba lávky, mě sice včely nevadili, ale já jim ano. Jak jsem dvakrát kopnul do země, už jsem měl v ruce žihadlo a vzápětí další.

Kopání teprve začíná. Je to dobrodružství a pořádný adrenalin, když se těšíte na to,
že narazíte na nějaký nádherný vzorek. Ne pokaždé to vyjde, ale jak se říká "I cesta je užcíl".

Včely se začali výhrůžně srocovat, tak jsem musel svého úmyslu zanechat. Přesunul jsem se asi o dvacet metrů dál od úlů a byl klid. Dál už neútočily a já se mohl věnovat tomu, proč jsem přišel. Na poli bylo i v těchto místech úlomků celkem dost, tak jsem si řekl,
že to prostě zkusím tady. Nic za to přece nedám. Začal jsem kopat a po chvilce se mezi hlínou začaly objevovat i kousky křemene. Najednou jsem vykopl i kousek drúzky
s krystalky. Sice nebyla nic moc, ale stejně mi to vlilo čerstvou krev do žil a naději
na nějaký ten lepší nález.

Během tři čtvrtě hodiny usilovného kopání se mi podařilo dostat k žíle, která opravdu skrývala několik menších dutin s krystaly křišťálu i "mléčného" křemene. Měl jsem obrovskou radost z toho, že se to povedlo a hlavně z toho, že jsem to nevzdal a vypravil jsem se sem znovu. Tyhle chvíle mi naplno vynahradily neúspěch z minula. Když jsem doma pěkně umyl a nafotil nalezené vzorky, dostal jsem chuť se na Stohlavec vypravit ještě jednou a pokusit se zjistit, jestli žíla nepokračuje dál do lesa. Když jsem byl na místě, tak na to už nezbývaly síly.

Vyrazil jsem za dva dny. Čekala mě fůra práce, protože svůj výkop jsem pečlivě zaházel
a navrch pěkně podupal. Po půl hodině jsem se dostal do míst, kde jsem byl před dvěma dny. Nikde nic. Obnažil jsem ještě asi půl metru žíly, ale nebyla v ní žádná dutina a po chvíli skončila někde v hloubce, kde jsem už kopat nechtěl a vlastně bych ani neměl sílu. Opět jsem vše zahrnul a po svačince jsem se rozhodl, že okouknu terén o kus dál.

Na několika místech jsem kopnul do země a začal jsem nacházet stopy po dřívějším kopání. A znovu a znovu. Najednou mi připadalo, že je snad Stohlavec provrtaný skrz naskrz. Narážel jsem na roztříštěné drúzky, ale vesměs byly porostlé letitým mechem
a kvalita nebyla nic moc, tak jsem toho nechal. Říkal jsem si, že nesmím být nevděčný, vždyť jsem si svou odměnu již vybral. 

Někdy v budoucnu se sem zase možná vypravím, ale tentokrát se sem vydám po orbě
a budu jen paběrkovat na poli. Pokud mi ovšem moje předsevzetí vydrží.

Drúza s krystaly "mléčného" křemene.

Přeji Vám hodně štěstí a krásných nálezů, pokud se na Stohlavec nebo do jeho okolí vydáte!

Výkop, který jsem udělal na rozhraní pole s lesem.

Drúza krystalů křemene ze žíly, kterou jsem objevil ve výkopu z hořejšího obrázku.

Miluju ty chvíle, kdy je vaše úsilí odměněno pěkným nálezem. Díky jílu, který drúzy obklopoval jsou krystaly nepoškozené.

V místě, kde je špička kladívka začínala křemenná žíla, ze které jsem vydoloval pár pěkných vzorků křemene a křišťálu.

Na Stohlavci se určitě dají najít daleko "lepší" skvosty, ale já jsem spokojený s tím,
co se mi podařilo najít.