Smrčí u Železného Brodu

Lom ve Smrčí je asi nejznámější lokalitou s výskytem olivínů u nás. V Národním muzeu
v Praze odtud mají krásné kousky, nad kterými sběratelovo oko zaplesá. S olivíny jsem přišel poprvé do styku na základní škole, kdy jsem teprve začínal sbírat šutry. Už nevím, jestli to bylo v šesté nebo sedmé třídě. Spolužák Láďa jednoho dne přinesl do třídy kus nevzhledného šedivého kamene, na kterém byla spousta naopak velice krásných průhledných zelených zrníček. Nádhera, jakou jsem chtěl okamžitě také najít.

Láďa, který už dávno věděl, že není nic těžkého, aby mě pro nějakou společnou výpravu nadchnul, hned začal pobízet, ať se na ty olivíny po škole vypravíme. Prý je těmi kameny vysypaná celá cesta v jedné pískovně a na kole tam budeme tak za hoďku a něco.
Žádné další vysvětlování nebylo potřeba. Hned po škole jsme si dali rozchod s tím,
že se sejdeme zhruba za hodinu u Ládi a vyrazíme směr Lhota, kde se nachází zmíněná pískovna. Ze školy jsem to měl dvacet minut autobusem. Rychlá sváča, dofouknout kolo, autobusem ke škole, na kole ke spolužákovi a společně na kolech za dobrodružstvím.

K pískovně jsme dorazili skoro za šera, ale jakmile mi Láďa ukázal tu cestu vysypanou drceným bazaltovým štěrkem a přede mnou našel další olivínová zrnka, byly všechny námitky na špatně, či záměrně odhadnutou vzdálenost pryč. Okamžitě jsme se pustili
do sbírání. Našli jsme spoustu nádherných kousků a těšně před tím, než jsme se kvůli pokročilé době vydali na zpáteční cestu, jsem našel asi centimetr a půl veliký, dokonale průhledný krystalek, posazený na kousku čediče. Dodnes si pamatuji, jak Vláďa nabízel spoustu krásných šutrů ze své již tehdy slušné sbírky, výměnou za tenhle zelený zázrak. Nechtěl jsem, i když byly nabídky opravdu lákavé. Osud zakročil tak, že jsem o několik týdnů později právě tento kamínek ztratil. Zapadl mi mezi poličky ve špajzu a věřte, nevěřte, při vší snaze se mi ho nepodařilo objevit a to jsem pátral dokonce několikrát
i s odstupem mnoha dní a týdnů. Ztracen v nenávratnu.

Vydrolená olivínová zrnka se dají sbírat po celém lomu. Velikost zrn do 8mm.

Na zpáteční cestě z olivínové výpravy, se mi hned po pár metrech ulomila pravá šlapka na kole, což mě neuvěřitelně zdrželo. Jakmile se objevil sebemenší kopeček, musel jsem sesednout a tlačit. Láďa samozřejmě držel basu a čekal, ale protože bydlel asi o dvanáct kilometrů blíže, než já, od něj jsem jel domů už sám. Dorazil jsem až po desáté večer. Psal se začátek osmdesátých let, takže jsem mobilem cinknout nemohl. Doma jsem to pěkně schytal, dostal jsem zaracha a spoustu dalších trestů.

Vůbec netuším, jestli ty olivíny pocházely zrovna ze Smrčí, ale každopádně jsem si na tuto příhodu za pár let ve Smrčí vzpomněl. Poprvé jsem se do zdejšího lomu vypravil někdy na začátku devadesátých let. Pobýval jsem několik dní ve Vysokém nad Jizerou
a jednou, když jsem neměl co na práci, jsem se sbalil, odjel autobusem do Semil
a odtamtud jsem vyrazil pěšky směr Smrčí. Byl krásný den a tak se příjemně šlapalo. Cestou jsem objevil jakýsi zatopený lom, kde jsem si udělal přestávku. Do Smrčí jsem dorazil, když se tam ještě pracovalo. Ve vrátnici jsem se dal do řeči se starším pánem, který mi dovolil, abych se po lomu porozhlídnul, jen mi udělil pár bezpečnostních rad. 

Tenhle krystal jsem našel ve Smrčí po dešti. Na všechny své výpravy, kromě té první jsem se vydával po dešti. Když jsou olivíny mokré, jsou nádherně vidět.Rozměry 36x10x10mm.

Kousek za vstupem do lomu byla obří drtička, či jak se to jmenuje. Rachot jako blázen, raději jsem se rychle uklidil do zadní části rozlehlého lomu, kde byl klid. Začal jsem prohlížet balvany čediče. Olivíny byly zarostlé pomalu v každém šutru, ale jelikož jsem byl bez palice i kladívka, soustředil jsem se na rozdrcené kameny na zemi. No, musím přiznat, že to hledání nebylo jednoduché. Bylo sucho a kameny byly pokryté vrstvou prachu. Nakonec jsem pár kousků objevil, ale řekl jsem si, že se sem příště vydám buď
za deště nebo po něm. Kdybych mohl rozbíjet šutry, tak by to bylo rozhodně lepší, ale paběrkování v tomhle počasí moc nefungovalo.

Asi za měsíc jsem se do Smrčí vydal znovu a tentokrát jsem si raději opravdu počkal na deštivé počasí. Byla neděle a tudíž se v lomu nepracovalo. Už při prvním rozhlížení se po zemi, jsem poznával, že to byl s deštěm dobrý nápad. Opravdu nebe a dudy. Olivínová zrnka se krásně třpytila, jak je omývaly kapky vody. Během chvilky jsem měl plnou hrst. Některé kousky by se daly označit za chryzolity, protože by byly v pohodě brousitelné třeba do prstýnků.

Nejvíc zrnek jsem nalezl právě kousek od drtičky. Člověk by jich tu nasbíral klidně kilo
i víc. Když jsem se nabažil sbírání, rozhodl jsem se prozkoumat větší balvany v zadní části, protože jsem chtěl mít do sbírky samozřejmě i olivíny zarostlé v matečné hornině.
Dalo se tu najít hodně velkých kulovitých shluků olivínů v čediči, ale většinou byly dost zvětralé a zrnka se drolila, jako by byla z cukru. Najít krásně průhledné a svěže zelené byl docela problém. V jednom kameni jsem objevil neskutečně krásné kousky, ale ty olivíny byly skoro uprostřed toho balvanu. Kdybych měl tenkrát foťák, tak bych si tu podívanou aspoň vyfotím, takhle mám jen vzpomínku.

Ta kombinace zelené s šedou je parádní. Velikost vzorku 65x65x40mm.

Do Smrčí jsem se v devadesátých letech vypravil ještě několikrát a pokaždé našel nějaký pěkný kousek. Od té doby jsem tam nebyl, takže vůbec netuším, jak to tam vypadá dnes, ale sleduji internetové diskuze a zdá se, že se tam pořád dají najít hezké olivíny.

Přeji Vám hodně štěstí, pokud se do Smrčí vydáte!

Ta barva je prostě nádherná. Když jsem viděl olivín poprvé, hned jsem se do tohoto minerálu zamiloval. Tohle zrnko má na šířku 18mm.

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších vzorků ze Smrčí. Našel jsem ho při své druhé návštěvě. Rozměry:63x55x30mm.

Vzorek s 20mm velikým zrnem olivínu zarostlým v čediči.

Kdyby byly i ty větší kousky průhlednější...

Větší zrnka olivínůo velikosti 5-15mm.