Proč má být láska bez podmínek?

S pojmem láska se setkáváme celkem často a všichni máme nějakou představu, co se za ním vlastně skrývá. Moje představa byla dříve dost zkreslená. Ještě o kousíček nad samotnou láskou se nachází láska, kterou označujeme jako nepodmíněnou. Ve významu tohoto slova je bez jakýchkoliv skrývaček odhalena podstata všeho, co je tím myšleno. Jedná se prostě o lásku bez podmínek. Jakýchkoliv.

Tohle je první z věcí, se kterou jsem měl na začátku svého sebepoznávání docela velký problém. Ze začátku jsem vůbec nedokázal souznít s tím, že bych někdy mohl například přijmout, či dokonce omluvit konání, které se mi z duše protiví, nebo jej přímo zavrhuji jako zcela nepřijatelné. Násilí, nespravedlnost, nátlak z pozice síly a tak dále. V mé bujné fantazii bylo dost toho, co bych nikdy nedokázal překousnout.

Proto jsem se domníval, že pro mě bude posun k nepodmíněné lásce těžkým oříškem
k rozlousknutí, možná se mi to ani nikdy nepodaří. Ego mě občas pošťuchovalo „přátelským“ ujištěním, že se o něco tak nesmyslného vlastně snažím úplně zbytečně.
Byly chvíle, kdy jsem se jím nechal odradit natolik, že jsem chtěl veškerou snahu pohřbít.

Díky čím dál častějším meditacím nad věcmi, které rozum nedokáže překonat, jsem postupně začínal pohlížet na věci jinak, než dříve. Nestalo se to jako po mávnutí kouzelným proutkem, ale postupným odhalováním skutečnosti. Najednou jsem už nebyl natolik zatvrzelý a některé představy v mém nitru již nevytvářely tak nepřátelské postoje, jako na začátku.

Opravdová změna však přišla teprve s poznáním podstaty vlastního bytí, fungování emocí, myšlenek a k nim navázaných výkladů reality. Teprve tehdy jsem pochopil, jak moc se člověk nechá ovlivnit tím, že poslouchá své, ale i cizí myšlenkové konstrukty, demagogické výklady domnělých skutečností a staré, dobře zaběhnuté předsudky. Máme jich fakt hodně, v každé oblasti, na kterou si vzpomenete. Tam, kde jde o domnělou spravedlnost, jich je snad nejvíc.

Až ve chvíli, kdy jsem pochopil, že mé opravdové „Já“ nemá nic společného s emocemi
a nahodilými myšlenkami, které prolétají hlavou bez toho, aniž by jim dal člověk svolení, přišlo i poznání toho, že nejsem povolán k jakémukoliv hodnocení jakéhokoliv konání, kterého se nedopouštím já sám. Dříve bych se pod takový výklad reality nepodepsal a tvrdě bych s ním nesouhlasil. Teď vím, jak hloupé postoje jsem mnohdy zaujímal ve jménu spravedlnosti a jak moc jsem se často mýlil. Bohužel takové vnímání bývá u lidí velice časté, ale to, že jsem nebyl žádnou výjimkou pochopitelně neomlouvá mou nevědomost.

Z vlastní zkušenosti tedy vím, že pro někoho nemusí být snadné, alespoň ze začátku přijmout, byť jen teoreticky možnost takového vnímání skutečnosti. Nepomáhá, když se
o pochopení budete snažit pomocí třeba umírněnějších rozumových zdůvodnění. Dokud nepřijde samotné poznání pravdy, o kterém již nebude potřeba přemýšlet, budete se stále zmítat mezi chtěním a nepřijetím, provázeném vnitřní zlobou a zklamáním.

Ve chvíli, kdy takové poznání přijde, zjistíte, v čem byl „zakopaný pes“. Je zbytečné cokoliv teoreticky popisovat, jedná se o velmi emotivní oblast lidského vnímání, kterou není možno ovládnout pomocí umělé snahy o pochopení. Proniknutí do oblasti, které se říká nepodmíněná láska, vám odhalí nečekané obzory a troufám si tvrdit, že naprosto předčí jakákoliv očekávání spojená s tím, jak si toto slovní spojení může vysvětlovat naše ego.

Možná Vám stejně jako třeba mě ze začátku připadá, že lásku bez podmínek prostě přijmout nedokážete.Třeba to nepůjde rovnou hladce, ale určitě to není nesplnitelné přání.

Jak na to?

Přestaňte poslouchat „moudré“ rady všech, kdo se lásce vysmívají a tvrdí, že je jen projevem slabosti. Nevěřte ani nikomu, kdo by Vám chtěl tvrdit, že je jen naivní romantickou představou, která nemá moc společného s realitou. Ani jedna skupina podobně naladěných lidí ve skutečnosti vůbec netuší, o čem je řeč. Láska se nedá uzavřít ani nejčastěji používanou definicí o citu mezi dvěma lidskými bytostmi. Někteří lidé si jí sice takto vysvětlují, ale je to jen proto, že si jejího dalšího projevu zatím ještě nejsou vědomi.

Pokuste se nebýt příliš přísní k událostem, které Vám nejsou „po chuti“ a nechte si trochu více času na případná hodnocení. S odstupem času se často stává, že emoce vychladnou
a věci se najednou nejeví tak nepřijatelné, jako při prvním kontaktu s nimi. Pokud nedokážeme nechat věci plynout bez okamžitého zásahu, není vůbec od věci, použít alespoň metodu „vydýchání“ se, než začneme opravdu konat, či hodnotit.

Přestaňte se ztotožňovat s myšlenkami, které Vám okamžitě po setkání s něčím „nepřijatelným“ radí, jak na to. Stejnou metodu použijte také na své rozbouřené emoce. Pokud to se svým posunem k opravdové lásce myslíte vážně, stojí to za zkoušku, i když se Vám ze začátku bude zdát nezdolatelná.

Snažte se nechtít za každou cenu přijít věcem na kloub pouhým shromažďováním domněnek a zprostředkovaných informací. Naše ego dokáže dokonale zmanipulovat naše pocity do formy, kdy je pomalu ale jistě začneme považovat za skutečnost, aniž bychom ji opravdu znali. Zraněné ego navíc velmi baží po tom, aby mohlo své nahromaděné emoce vychrlit na někoho dalšího, protože si myslí, že se mu tím uleví. Nezáleží na tom, zda je terčem zcela nevinná osoba, v takové chvíli je pro ego důležité "dostat ze sebe" všechno ven.

Nesnažte se sami stavět ani pocitově do role soudce nebo rovnou vykonavatele spravedlnosti. Moje ego to tak občas dělávalo a dodávalo si tím dobrého pocitu z toho, že bylo zaujato to jediné správné stanovisko. Každý soudný člověk to přece musí cítit stejně.

Poslouchejte více své srdce,

než rozum. Když se ztišíte a nenecháte ho umlčet hlasitějšími rozumovými zdůvodněními, začne k Vám promlouvat řečí, kterou možná neslyšíte tak často, ale velice rychle zjistíte, že je Vám o moc bližší, než ta, které jste doteď věnovali možná až moc pozornosti.

Srdce je přirozeně nastavené k tomu, aby komunikovalo jen pomocí lásky, proto se nemusíte obávat nesprávného výkladu toho, co Vám chce sdělit. S rozumem je to přesně obráceně, většinou si vůbec nejsme jisti tím, jestli nám radí dobře, ale přesto poslechneme. Srdce Vás vezme do míst Vaší duše, která jste možná již dlouho nebo třeba ještě vůbec nenavštívili. Vrátí Vás do Vaší přirozenosti, která najednou dokáže bez problémů odstranit
i ty nejodolnější překážky.

Po čase zjistíte, že se láska stala jakýmsi způsobem samotného bytí, tvůrcem celé existence. Skutečná láska se najednou promítne do života ve všech jeho aspektech, silou, která třeba zrovna mě, hodně překvapila. Není nic většího, než láska samotná a není nic, co by nevzniklo díky její moci. Díky lásce začnete jinak než dříve vnímat vše, čím se zabýváte
i vše, co Vás potkává.

Toto poznání Vám dokáže naplnit celou duši
tak silnou energií,

že ji nedokáže oslabit nic a nikdo, žádný podnět zvenčí.

Přeji Vám, ať i Vaši duši láska naplní
svým mocným kouzlem!