Mariánská skála

Zeolity z Mariánské skály zná nebo o nich alespoň slyšel téměř každý sběratel.
Lom Mariánská skála, který se nachází přímo v Ústí nad Labem je pojmem nejen u nás,
ale i v celém mineralogickém světě. Nejsem vystudovaným geologem a spoustu informací o minerálech do sebe nasávám postupně a pomalu. Co si ale o zeolitech pamatuji je fakt, že je jejich název odvozen z řeckých slov zein (vařit) a lithos (kámen). Minerály z této skupiny byly jako vařící (někdy tančící) kameny označeny kvůli své schopnosti poskakovat a vypouštět páru, když jsou zahřívány. Je to způsobeno tím, že obsahují miniaturní kanálky, ve kterých se mohou usazovat pevné, tekuté nebo plynné látky. Kromě této pozoruhodné vlastnosti jsou zeolity neobyčejně estetické minerály nejrůznějších barev.
Kdo by nechtěl mít alespoň nějakého zástupce z této skupiny minerálů ve sbírce.
Já tedy ano!

Mariánská skála je činným lomem a nedá se tam proniknout jen tak na "tajňačku", takže než jsem se do Ústí vypravil, bylo nutné o vstupu do lomu zjistit něco bližšího. Zavolal jsem přímo vedoucímu lomu panu Židovi, o kterém bylo známo, že nemá s rozumnými sběrateli problém a vstup do lomu většinou umožní. Ačkoliv se neznáme, zřejmě mě rovnou po telefonu za rozumného sběratele považoval, protože slíbil, že se mám ohlásit příští den, až na parkoviště za bránou v areálu lomu dorazím.

Když míříte na Mariánskou skálu směrem od Prahy, není nebezpečí, že byste lom museli složitě hledat. Je vidět, jakmile uhýbáte z dálnice a ten pohled je ohromující.
Za pár minut po odbočení jsem vjížděl za otevřená kovová vrata a zaparkoval jsem na malém parkovišti před starou budovou. Zrovna do budovy mířila skupinka lidí vedeená člověkem, který tam byl evidentně doma. Zavolal jsem, že jdu za panem Židem a ten,
co vedl potvrdil mou domněnku, že je to právě on a poprosil, ať chvíli počkám. 
Mezitím ten pám odešel z budovy, přičemž mě viděl, takže nebylo možné, že by na mě zapomněl. Po dvaceti minutách se zase s někým jiným vrátil do budovy a opět mě beze slova minul. No co, snad už to nebude dlouho trvat.

Když už se moje čekání protáhlo téměř na hodinu, trochu mě to vytočilo a tak jsem vešel dovnitř a vystoupal do patra, abych zjistil, co se děje. V otevřených dveřích seděl pan Žid a cosi s někým řešil. Opět řekl, ať chvilku vydržím, což bylo už po té době opravdu k zasmání. Nicméně během minuty se pánové rozloučili a přišel jsem na řadu. Pan Žid se omluvil a dali jsme se do řeči. V jeho kanceláři bylo několik větších balvanů s dutinami vyplněnými natrolitem, což ještě víc nabudilo mou touhu jít konečně hledat. Po krátké instruktáži o bezpečnosti a o tom, v jakých místech mohu hledat jsem konečně mohl vyrazit do lomu. Dokonce mi bylo dovoleno zajet autem blízko k místu, kde bagr připravoval hromady horniny po čerstvém odstřelu na nakládání.

To, že jsem mohl hledat v haldách po odstřelu bylo samozřejmě super, ale mělo to svou zásadní nevýhodu v tom, že bylo naprosto všechno kamení pokryté vrstvou bílého prachu, pod jehož nánosem se dalo těžko odhadnout, kde se nachází nějaká žíla a tudíž má cenu do kamene začít bušit palicí, zda se podaří natrefit a hlavně otevřít případnou dutinu. Kdyby po odstřelu zapršelo, tak by to bylo ideální, takhle jsem musel zkoušet, foukat
a očisťovat rukavicemi. Chvíli trvá, než se člověk v novém prostředí aklimatizuje.
Když jsem objevil první větší dutinu s natrolitem, která byla zřejmě otevřena odstřelem, zajásal jsem. Plocha několika decimetrů čtverečních byla vyplněna úžasnými jehlicovitými krystalky lehce růžové barvy. Působilo to až kýčovitě dokonale.

Že to zde nebude tak jednoduché jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem se pokoušel obsah dutiny pěkně zeširoka obsekat, aby se mi podařilo alespoň část té nádhery získat.
Ani náhodou. Kdo tu byl, dobře ví, jak tvrdým oříškem je zdejší hornina, které se neříká znělec pro nic za nic. Když udeříte palicí do většího balvanu, je to, jakobyste rozezněli ohromný bronzový zvon ve věžích Nottre Dame. To, že "zvoníte" je v poho, horší je,
že se vám hornina nepodaří odlamovat tak, jak byste si přáli a ještě horší je to, že každý úder způsobí, že se část křehké výplně dutinek ztrácí před očima. Člověk to ani nechce sledovat. Z první nádherné dutiny jsem si po namáhavém pokusu neodnesl ani ždibíček.

Pochopil jsem, že pokud mám být úspěšný, musím se soustředit na kameny menších rozměrů. Začal jsem tedy znovu pátrat po okolí a zaměřovat se na jiné velikosti.
Za pár minut se mi podařilo najít místo, kde bylo více kamenů s žilkami pohromadě.
Když jsem v jednom z nich otevřel první dutinu s natrolitem a tmavěhnědými "šiškovitými" útvary kalcitu, byl jsem šťastný jako kluk, co dostal k vánocům vytouženou hračku.

Dutinka vyplněná oranžovo - červeným natrolitem a hnědými agregáty kalcitu,
které vypadají jako miniaturní šišky. 185x145x110mm.

Najednou mi připadalo, že je těch dutinek kolem mě celá hromada a já jen předtím vůbec neviděl. Ne každá z nich je vhodná k zařazení do sbírky. Zeoility jsou křehká stvoření a proto jich spousta padne za oběť díky kontaktu s okolní naopak velice houževnatou horninou. Nejlepší je otevřít dutinku sám a když se to povede bez poškození jejího obsahu, což vůbec není jednoduché, je potřeba ji chránit jako oko
v hlavě, abyste nedovezli domů jen polámané krystalky a vzpomínky na jejich úžasný lesk.

Pan Žid musel za tři hodinky někam odjet, ale nechal mě sbírat dál s tím, že mě zamkne v areálu a vypustí za další hodinu a půl. Sen každého sběratele se naplnil. 
Ne, že bych se ihned po jeho odchodu vydal na místa, kam mi to nedovolil, ale cítil jsem se svobodněji a hlavně jsem měl ještě dost času. Našel jsem pár pěkných vzorků a pár stejně hezkých jsem zničil. Tomu se člověk prostě neubrání. Někdy ve snaze kámen naformátovat do přijatelnější velikosti, všechno pokazíte.

Kamarád sběratel si na Mariánské skále přeťal odletujícím kusem ostré horniny achilovku. Mě se naštěstí kromě pár škrábanců nic nestalo, takže mám na výlet
do tohoto proslaveného místa pěkné vzpomínky. Možná se tam ještě někdy vypravím. Pokud to toužíte udělat také, nezapomeňte si domluvit předem návštěvu.
Vstup je prý v současné době díky novému vedení dolu, omezen pouze na dva sběratele v pracovní době denně. Stojí za to se sem vydat, ještě, než bude těžba ukončena.

Přeji krásné nálezy!

Takto vypadá Mariánská skála z pohledu zavnitř.

Typický natrolit z pukliny znělce z Mariánské skály. Tenhle kousek je z opravdu veliké, snad půlmetrové dutiny. Zbytek dutiny byl velmi poničený. Tenhle vzorek se mi podařilo odsekat jen kvůli puklině mezi horninou a výplní dutiny, jinak bych neměl šanci.Velikost vzorku 90x145x20mm.

Kalcit, apofylit a růžový natrolit vyplňuje pootevřenou dutinku ve znělci. Tenhle vzorek, který vypadá jako nakousnuté jablko a má dokonce jeho rozměry, hodně potěšil. Velikost 95x70x80mm.

Další typická ukázka ze zdejší lokality. Světle oranžové útvary natrolitu s kalcitem. Rozměry vzorku 140x155x135mm.