Krupka

V Krupce se dolovaly zejména cínové rudy. Ve středověku a dost možná ještě dříve. Je to kouzelná oblast, kterou jsem navštívil poprvé až v roce 2020. Z letecké mapy jsem zjistil, jak se dostanu na starou hornickou stezku, po které se dá dostat na spoustu lokalit.
Já jsem si vybral okolí bývalé štoly Barbora. V minulosti se zde našla spousta krásných minerálů. Známé jsou například topazy, které se nacházejí právě kousek nad bývalou štolou, v místě, kterému se říká prokopský peň. Bývaly tu i nádherné kasiterity, ani jimi bych rozhodně nepohrdnul.

Místo, kde začíná hornická stezka jsem našel celkem snadno. Myslel jsem, že auto zaparkuji někde na začátku cesty a dále se vydám pěšky, ale místní chlapík, kterého jsem se vyptával na podrobnosti, mi poradil, ať klidně vyjedu ještě kus nahoru a nechám auto
u jakési vodárny, odtamtud se má teprve vydat pěšky. Nejsem lenoch, ale když to jde snadněji, proč se vydávat náročnější cestou. Popravdě, nemít pohon 4x4, asi bych se
k vodárně nedokodrcal. Podle rady jsem zaparkoval před závorou na volném plácku, tak, abych nepřekážel a natěšeně jsem se vydal směrem nahoru po kamenité cestě.

Docela jsem si zafuněl, stezka vede opravdu hodně do kopečka, možná už nemám kondici jako dřív. Když jsem dorazil k prvním roubeným chaloupkám, znejistěl jsem, jestli jdu dobrým směrem. Naštěstí jsem narazil na sympatického chlapíka, který zrovna čistil vstup do jakési šachty na zahrádce u své chalupy. Dali jsme se do řeči. Samozřejmě, že jsem se vyškrábal někam, kde jsem být nechtěl. Štola Barbora je prý na druhé straně. Kdybych to tu prý znal, mohl bych se k ní dostat zkratkou přes les, ale když to neznám, bude jistější, když se vydám zpátky tam, odkud jsem přišel. Ještě jsem si se zájmem prohlédl vchod do středověké šachty, pár minut jsme mudrovali o všem možném a pak jsem se vydal dle instrukcí zase zpět k autu.

Stezku místy lemují kamenné valy. Je to tu kouzelné, každý milovník tajemných míst se tu bude cítit skvěle.

No, jo, kdo mohl tušit, že cesta k Barboře vede přesně na druhou stranu, než jsem zamířil já. Opět do kopečka a znovu funění a to jsem ani netáhnul velkou palici. Naivně jsem se domníval, že bude stačit malá. Cestou jsem potkával spoustu zaniklých a zatarasených vstupů do podzemí. Krupka je opravdovým rájem pro milovníky historických důlních děl.
V noci se to tu jistě jen hemží permoníky. Několikrát jsem dorazil na rozcestí a jen intuitivně jsem vybíral správnou cestu. Kdybych měl mapu, tak by to šlo samo, ale tu já trouba nenosím. Mobil neměl signál, tak jsem prostě zkoušel štěstí. Když jsem putoval asi dvacet minut, dorazil jsem k další křižovatce, naštěstí bylo poblíž nějaké rekreační stavení a na zahrádce paní zalévala kytky. Divila se, proč chci k Barboře, protože je prý dávno zavřená. Když jsem vysvětlil, že jsem sběratel šutrů, tak jen nechápavě zavrtěla hlavou, ale nakonec poradila, kterou ze tří cest se mám vydat.

Zavřený vchod do slavné štoly Barbora.

K Barboře to naštěstí trvalo už jenom pár minut. Prošel jsem pod lanovkou a kus za ní vyčníval zarostlý portál štoly. Pokoušel jsem se větracím průduchem nahlédnout dovnitř,
ale nic moc se vidět nedá. Někde kousek nad Barborou se nachází slavný Prokopský peň, který jsem si vybral za svůj dnešní cíl. Asi nejsem úplně nejlepší v orientaci a tak jsem se opět začal motat mezi zarostlými křovisky. Naštěstí jsem při svém motání natrefil na několik kamenných sutí, ve kterých jsem se trochu povrtal. Objevil jsem pár pěkných vzorků s biotitem. V Barboře prý kdysi bývaly pláty této slídy o velikosti několik desítek cm čtverečných. Když jsem už nic nového nenašel, vydal jsem se opět hledat "Prokopák". 

Po chvíli se mi to konečně podařilo. Hromady šutrů, které tu navršili při poslední akci.
Prý se tu dokonce bagrovalo. Jak sem dostali bagr, to mi při rozhlížení se kolem po celkem neprostupném terénu, nebylo jasné. Vydal jsem se k místu, kde se mají nacházet topazy. Když jsem viděl ty obří balvany, tak mi hned došlo, že jsem to se svojí paličkou podcenil. Tady je opravdu potřeba pořádné nářadí. No, co, teď už si nepomůžu. Holt se musím spokojit s rozbíjením menších šutrů. Vážně to není sranda. Za pár minut jsem byl pěkně spocený a kde nic, tu nic. Podařilo se mi sice "vybušit" několik molybdenitových kousků, ale v touze najít svůj první topaz jsem je v tuto chvíli považoval za podřadné nálezy. Ach, já hlupák.

Po hodině dřiny jsem rozbil větší balvan křemene a v pidi dutince zahlédl lesklý krystalek. Hurá, mám topaz! Vzrušením se mi rozklepaly ruce. Vzhledem k velikosti celého zbytku kamene s krystalkem, který měl něco kolem deseti milimetrů, mi bylo jasné, že ho ven nedostanu. Kámen vážil tak dvacet kilo, takže bylo nutné formátovat. No, co, i to se při hledání stává. Odevzdaně jsem palicí udeřil do šutru. Neodlomil se ani kousek – tedy kromě krystalku. Ten za doprovodu svištivého zvuku zmizel do neznáma. Když jsem doma prohlížel neostrou fotku, kterou jsem pořídil, než jsem do šutru praštil, tak jsem si už přestal být jistý, jestli šlo opravdu o topaz. Znalec místních minerálů mi na webu napsal, že jde spíše o krystalek křišťálu. Na místě bych přísahal, že jsem viděl typické rýhování
a tudíž šlo o topaz, ale nejspíš to bylo opravdu jen zbožné přání a klam.

Molybdenity, které jsem našel, se doma ukázaly v naprosto jiném světle. Dnes jsem rád, že jsem jimi nepohrdnul a donesl jsem si je domů. Jsou to krásné vzorky tohoto úžasného minerálu. Krupku mám sice kousek z ruky, ale v budoucnu se sem jistě ještě vydám.
Ať už za topazy, kasiterity, molybdenity, nebo i za dalšími úžasnými minerály.

Vyražte sem také, tohle místo stojí vážně za návštěvu. I pokud nic hledat nechcete.

Hezký vzorek biotitu, který jsem našel v suti nad Barborou. Rozměry 95x110x80mm.

Když má člověk trpělivost, určitě si najde krásné krystaly molybdenitu. Je jich tu ještě dost. Rozměr vzorku:80x30x55mm.

Díra do pekla. Takových je tu všude spousta. Ideální trasa pro výlet s dětmi, které potřebujete utahat.

Rádoby topaz, ale spíše jen křišťál obklopený fialovým fluoritem.

Další pěkný vzorek s molybdenitovými krystalky o velikosti cca 15mm.

Vzorek s biotitem z druhé strany.