Proč je důležité žít v přítomnosti?

Ve skutečnosti samozřejmě žijeme v přítomném okamžiku všichni stále, protože to ani jinak nejde, ale ne vždy umíme z přítomnosti využít všechnu krásu, kterou nám nabízí.
Často si to vůbec neuvědomujeme, ale většinu života jsme navyklí trávit jinde, než u toho, co právě děláme a prožíváme. Naše mysl nás vodí velice ráda do vzpomínek nebo do představ o budoucnosti. Zkuste si uvědomit, kolikrát v životě jste vyslovili podobnou větu:
"Tenkrát to bylo vážně skvělý, alespoň jednou bych si to zase rád zopakoval."

Samo o sobě je takové chování naprosto v pořádku, pokud podobný vzorec neuplatňujeme moc často. Pokud ano, nevědomě přicházíme o vše, co může život nesmírně obohatit. Pokusím se vysvětlit, co se za tím skrývá.

Spousta lidí má pocit, že žijeme v uspěchané době a na nějaké dlouhé zdržování prostě není čas. Práce je moc a času málo. Netrvalo moc dlouho a místo kouzla osobních setkání, raději využíváme ke komunikaci volání, esemesky a smajlíky, stravujeme se ve fast foodu
a nakupujeme v supermarketu, kde máme všechno co potřebujeme, pod jednou střechou. Vůbec nás přitom nenapadne, že tento způsob života je vymyšlený přesně kvůli tomu, abychom získali pocit, že není na nic čas.

Hlavně ne na zbytečnosti, jako je třeba pobývání v klidu, tichu a sebepoznávání.
Nastavený systém nepotřebuje vědomé lidi, ale roboty, kteří budou bez rozmýšlení vykonávat, co se jim řekne. Velice dobrým příkladem je "bojový" nácvik v podobě nedávného nákazového šílenství. 

Pokud v dnešní době uslyšíte otázku,

"Co vlastně děláš?",

pak tazatel jen výjimečně očekává jinou odpověď, než tu, jaké zaměstnání nebo podnikání vás "živí". Všichni musí být zapojeni do soukolí, které se otáčí čím dál rychleji, bez ohledu na to, jestli stíháte nebo ne. Pokud nestíháte, pak prostě vypadnete z kola ven. Většina lidí se stíhat naučí, protože mají v hlavě nastavení, že to jinak nejde. Dělají to přece všichni
a tak se musí i každý přizpůsobit. Málokdo si uvědomuje fakt, že k uspokojení našich skutečných potřeb by nebylo nutné trávit prací ani čtvrtinu času, který jí věnujeme teď.

A tak spousta z nás pracuje doslova do roztrhání těla. Jedna práce, druhá práce, doba je přece zlá. Když vozím Mišku na nákupy, čekám pokaždé v autě a jen tak koukám, co se děje kolem. Všiml jsem si, že většina starších lidí, kteří chodí nakupovat, buď kulhá, špatně chodí, těžce dýchá a opravdu jen velmi výjimečně vyzařují ze svých tváří pohodu
a spokojenost. Honíme se za domnělými výhodami a naprostými zbytečnostmi, které nevědomky vydáváme za základní potřeby nutné ke standardnímu životu. Vůbec nám nedochází, že "standard", který v současnosti vyžadujeme, by byl ještě před pár lety považován za nadstandard nebo dokonce za luxus.

Myslíme si, že se nám zvedá životní úroveň, ale netušíme, že ruku v ruce s domnělým zlepšováním kráčí i nutnost trávit čím dál více času v práci a ukrajovat si tím pádem
ze svobody, která je nezbytná k našemu vyladění se do pohody. Vyměňujeme to nejcennější co máme, za bezcenné cetky zabalené do pozlátek.

Systém celosvětově postupně navyká novou generaci na nový styl přežívání ve světě.
Mladí jsou už zvyklí na to, že se poslouchá a neprotestuje. Když se vyhlásí, že se budou nosit roušky, málokdo z mladých se zamyslí, zda je toto opatření doopravdy nutné
nebo dokonce oprávněné. Hlavně, že fungují mobily a dá se brouzdat na internetu.
Samozřejmě, že teď hodně zjednodušuji a tím i generalizuji, ale na mainstreamovou část mladých,
fungují tyto principy dokonale. 

Málokoho také napadne, že postupné zvykání si na čím dál inteligentnější a zábavnější technologie pomalu vytváří prostředí, které nenápadně připravuje půdu pro podmíněné poskytování těchto falešných darů. Když budeš poslouchat, dostaneš, co se ti líbí, pokud ne, máš smůlu. Uvidí se, jak dlouho budeš vzdorovat. Prvotním produktem takového fungování je však daleko nebezpečnější věc. Člověk se naprosto odpojí od skutečné reality
a prožívání přítomnosti. Se sluchátky na uších a mobilem před sebou se těžko vnímá,
co všechno se stihne odehrát kolem vás během jedné písničky nebo zábavného videa.

Tohle je smutný výsledek fungování vysoce "vyspělé" civilizace a moderního stylu života, který je nám navíc prezentován jako něco úžasného, o čem se mohlo minulým generacím jenom zdát. Dal by se svalit na dobu, ale můžeme si za něj sami. Poukazování na okolnosti nebo cokoliv jiného je opravdu jen hloupou výmluvou.

Vybaveni podobnými výmluvami fungujeme více jako stroje, než jako lidské bytosti. Nakupování v supermarketu je skvělé právě proto, že se moc nezdržíme a můžeme stihnout více věcí. Během brouzdání mezi dobře známými regály nemusíme moc dumat nad tím po čem sáhnout, protože jsme si předem všechno pečlivě nastudovali už doma v letáku, který dorazil do schránky. Při luštění nabídek myslíme na to, jestli zboží se slevou skutečně seženeme nebo jestli už náhodou nebude vyprodané.

Toho, že z našeho hrnečku s kávou zrovna vyletěl proužek horkého vzduchu a než se rozplynul, vyčaroval kouzelnou spirálu, si pochopitelně nemůžeme všimnout. Za pár minut musíme vyrazit, jinak zavřou.

Když jedeme v tramvaji, vyplníme čas tím, že vytáhneme mobil a zahrajeme si nějakou super hru nebo někomu zavoláme. Na tom by opět nemuselo být nic špatného, problém
je ale v tom, že při takovém chování moc nestíháme vnímat, že venku třeba rozkvetly stromy, že kolem proletělo hejno vlaštovek nebo silný vítr odfoukl pánovi klobouk přímo
do vody.

V automobilu je to ještě jednodušší, díky hands free technologii můžeme klidně točit volantem a u toho si zamudrovat nad politickou situací nebo stihnout probrat řešení problému, který by na nás jinak čekal v zaměstnání až do doby, než tam fyzicky dorazíme. Takto si ušetříme spoustu času. Ve fast foodu hltáme oběd, ale myšlenkami už jsme na tenisu, kam se hodně těšíme, protože je to místo, kde si po celém týdnu konečně zaslouženě odfrkneme. Když dojíme, vůbec si neuvědomujeme, jakou chuť vlastně měl  dnešní oběd. Aspoň, že cola bez cukru byla v pořádku, ta prostě nezklame.

Zkuste někdy pozorovat, kam bloudí vaše mysl během různých činností, které denně vykonáváte. Možná vás překvapí, jak málo přítomných okamžiků jste za den prožili
a o kolik zážitků jste se nevědomky připravili.

Je celkem jednoduché toto chování změnit a nemusíte vlastně ani hned přestat dělat nic 
z výše uvedeného. Stačí provozovat všechny činnosti vědomě a bez automatické samozřejmosti. Když jíte,

soustřeďte svou pozornost

na jídlo, které jíte a děkujte za to, že to tak může být, ne každý člověk na světě má možnost najíst se, kdy ho to napadne. Zamyslete se, jestli dáváte vašemu tělu vše potřebné a prospěšné k tomu, aby mohlo dělat všechny úkony, které pro vás běžně dělá. Je vám
k dispozici dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Tohle není nic jiného, než velký zázrak. Zkuste si to před dalším soustem v klidu uvědomit

Když pijete kávu, vychutnávejte si každičký doušek. Příklad, který teď uvedu vám může připadat moc morbidní, ale není ani trochu nereálný. Ve skutečnosti si nikdy nemůžete být jisti tím, jestli káva, kterou právě pijete, není třeba vaší poslední. Co, když vás právě dnes na ulici porazí auto. Ano, je to extrémní příklad, ale opravdu se to nemůže stát?

Netvrdím, že byste měli za každou činností vidět hned tento příklad, ale možná je dobré
si uvědomit, že není kam spěchat, pokud k tomu nemáte opravdu vážný důvod.
Skutečný život se odehrává v přítomnosti, minulost už tu není a budoucnost zatím nedorazila a ve skutečnosti se ani nikdy neobjeví.

Vše se odehrává právě tady a teď.

Pokud budete žít život vědomě a přestanete být myšlenkami pokaždé jinde, než u činnosti, kterou právě vykonáváte,

uvidíte dokonalost a krásu, kterou život
na každém kroku odhaluje.