Co je skutečné štěstí?

Všichni touží být šťastní, ale každý své štěstí vidí v něčem jiném. Někdo si myslí, že ho najde v tom, že vydělá spoustu peněz, jiný by se rád stal známou nebo uznávanou osobností, někdo vidí štěstí v možnosti vykonávat činnost, která ho naplňuje. Domnělých podstat štěstí je bezpočet, ale jedno mají společné, žádné z nich totiž není trvalé. Všechny jsou někdy zdánlivě méně, jindy více ohrozitelné a žádná varianta se nedá ničím stoprocentně garantovat.

Naše ego nám často přímo vnucuje představy o tom, jak má naše štěstí vypadat, tím,
že nám šikovně podstrčí přímo pod nos příklady toho, kam to můžeme sami dotáhnout, když se budeme snažit. Přichází na řadu srovnávání, které dokáže velice efektivně vybudit naše touhy po domnělém štěstí.

Podstata celé společnosti je založená na srovnávání, aniž bychom si to ve skutečnosti doopravdy uvědomovali. Funguje to navenek nenápadně, ale o to účinnější jsou dopady takového nastavení.

Podněty v podobě reklam nás vybízejí k tomu, ať si najdeme lepší práci, koupíme nejnovější automobil nebo vyhrajeme tučnou sumu v nejnovější reality show díky tomu, že budeme lepší, než ostatní soutěžící. Můžeme mít všechno, na co si vzpomeneme,

stačí jen chtít,

příkladů je k dispozici dostatek.

A tak všichni nevědomky, ale o to pozorněji srovnáváme, zda nám něco neuniklo.
V té nejprimitivnější formě v nás srovnávání vytváří touhy získat stejné materiální „výhody“, které mají všichni ostatní. Ego velice rádo nafukuje a poupravuje skutečnosti, proto mu stačí použít při srovnávání jen několik nebo dokonce jediný příklad k tomu, aby nás přesvědčilo o tom, že se taková situace týká naprosté většiny ostatních. Dětské ego ví,

že všechny ostatní děti vlastní iphone, bezdrátová sluchátka i značkové oblečení.
Dospělému egu je dávno jasné, co se od člověka očekává a tak vymýšlí, jak by se měl zařídit, aby tomuto očekávání nezůstal nic dlužen.

A tak se pozorně rozhlížíme na všechny strany, aby nám neuniklo nic a nikdo, s kým nebo
s čím je dobré se poměřit proto, abychom věděli, jak si v takové konkurenci vlastně stojíme.

Zajímavé je, že se srovnávání týká vždy jen všech ostatních, kteří se mají lépe, než my. Málokdy se ego dokáže podívat na opačnou stranu stupnice. Srovnáváme se i v jiných, než jen materiálních aspektech, třeba v zážitcích. Dovolená u moře je většinou hodnotnější, než ta prožitá v tuzemsku. Ta na Maledivách je samozřejmě mnohem lepší, než v Řecku. Srovnáváme životní úroveň u nás s úrovní vyspělých západních států. Opět se málokdy podíváme na to, jak se žije naprosté většině populace třeba v Indii nebo v Africe.

Ženy srovnávají, jestli jsou stejně štíhlé jako sousedka, muži touží mít stejné svaly jako hrdina z akčního filmu. Srovnáváme, jestli náhodou nemáme větší nos, než „normální“, zda nemáme divnější pleť nebo vlasy, než bychom měli mít. Srovnáváme, kdo má jaké vzdělání, jestli někdo vykonává lepší zaměstnání, jaké má auto, kolik kdo získal titulů a takpodobně.

Občas se dokonce srovnáváme i sami se sebou. Ano, přesně takových absurdit se dopouštíme, aniž bychom si toho byli vědomi. Pane jo, ještě před dvěma lety bych tyhle schody vyběhl jako nic a dneska funím, jako kdybych šplhal na osmitisícovku. A hele, šedivý vlas, ten jsem ještě nedávno neměla. Zajímavá je i urputná snaha některých lidí o to, vypadat mladší, než ve skutečnosti jsou.

Nejkurióznější na takovém chování je fakt, že nám s ním naše vytoužené štěstí pořád kamsi uniká. Občas máme pocit, že už je na dosah a někdy ho také skutečně polapíme, ale po nějaké době zjistíme, že je zase pryč a tak stále hledáme a vymýšlíme, jak se k němu dostat. Rádi používáme rčení "Štěstí není nikdy dost!", protože to skutečné vlastně vůbec neznáme a na to domnělé se tato hláška prostě hodí dokonale.

Když nám schází štěstí, jsme už jen malý krůček od neštěstí. Tak jsme si totiž navykli označovat všechny takzvaně "nepřijatelné" události, což jsou všechny ty,které se nevyvíjejí v souladu s námi vykonstruovaným scénářem. Souvisí to s tím, že absolutně nejsme zvyklí přijímat věci tak, jak k nám přicházejí. Nejdřív si o něčem vytvoříme představu a pak se divíme a jsme rozladěni z toho, když není naplňována.

Přestat s tímto naučeným vzorcem chování není zas tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Daleko obtížnější ve skutečnosti je, uvědomit si, že se takového chování dopouštíme.
Z vězení můžeme chtít uniknout jen tehdy, když si uvědomíme, že se v něm nacházíme.
Ego nemá sebereflexi standardně ve svém programu a proto nás rozhodně nebude podporovat v jednání, které bude vést v konečném důsledku k jeho oslabení a uvědomění
si skutečné reality.

Naší skutečnou hodnotu, se kterou je logicky spojeno také to, čemu se říká štěstí, nemusíme nikde a ničím získávat. Je naší neoddělitelnou součástí odjakživa a to, že tuto pravdu nejsme schopni vnímat, je způsobeno postupným přidáváním nejrůznějších filtrů
v podobě domnělých důvodů ke štěstí, které zkreslují nebo zcela zastíní naše vnímání.

Každá lidská bytost na planetě je výjimečná ze své samotné podstaty, proto její postavení není třeba jakkoliv uměle zdůrazňovat pomocí egoistických principů chování. Vědomí rodiče neporovnávají jedno své dítě s druhým, protože takové srovnávání naprosto postrádá smysl. Snaha o neustálé poměřování nejrůznějších parametrů, která má vést k hodnocení
a následnému třídění do uměle vytvořených kategorií je velmi nevědomým chováním. Samozřejmě se takové hodnocení nemá týkat vůbec žádné oblasti celé existence a fakt,
že jsme na něj zvyklí, neomlouvá hloupost takového konání.

Ego se brání pravdě, která odhaluje, že 

všechno je takové, jaké je,

protože je jeho přirozenou touhou, ukázat se před ostatními v šatech, které nemá nikdo jiný. Pohádka o nahém králi, pyšně si vykračujícím mezi davy zaslepených pochlebovačů, má ve skutečnosti k chování, které jsme přijali za „normální“, blíže, než si uvědomujeme.

Prastará moudrost říká, že štěstí není v žádném předmětu na světě. Štěstí není ani v předmětu, ani v žádné události nebo prožitku. Skutečné štěstí není vázáno na nic, co lze získat odněkud zvenčí. To, které vás dokáže naplnit tak, že už nic dalšího nebudete potřebovat, se nachází v uvědomění vašeho samotného bytí. Když se vám podaří vystoupit
z bludného kruhu vlastního myšlení, odhalí se vám skutečnost, že štěstí je vědomím života

a život není nic jiného, než právě vy.

Pokud se vám ho zatím nepodařilo najít, pátrejte uvnitř sebe a neztrácejte čas blouděním venku.

Přeji Vám, ať štěstí začnete vnímat co nejdříve!