Bohouškovice

Že se v Bohouškovicích nacházejí krásné opály, ví asi každý, kdo se o šutry zajímá delší dobu. Já to věděl taky, ale vypravil jsem se tam jen kvůli tomu, že mi zbývala spousta času, než mi pojede autobus zpět domů do Prahy. Bylo to někdy kolem roku 1990, jestli
o rok nebo o dva později si nepamatuji. Sice už jsem v té době sbíral minerály už asi deset let, ale nevedl jsem si ještě přesné záznamy, což mě dnes mrzí. Tenkrát jsem se vydal na svou několikátou výpravu do Vrábče za vltavíny. Žádný jsem nenašel a tak jsem se aspoň nabažil tím, že jsem na svém oblíbeném políčku ve Vrábči posbíral několik pěkných dendritických opálů. Malý kousek políčka s jejich výskytem jsem objevil náhodou při jedné předchozí hledačce. 

Když se mi zdálo, že už nic pěkného na svém místečku neobjevím, rozhodl jsem se,
že se přesunu právě do Bohouškovic. Byl krásný jarní den, tak jsem vyrazil pěškobusem podél trati směr Křemže. Na políčku v Křemži jsem začal nacházet na poli, přes které jsem se vydal, krásně lesklé granátky, které vyplavil nedávný déšť. Po podrobnějším zkoumání jsem našel i místo, kde jsem objevil jejich primární výskyt v rozdrobeném hadci. Asi na hodinu a půl jsem se tu zasekl a za tu dobu se mi podařilo najít několik pěkných vzorků horniny s většími zrnky pyropu. Kromě nich jsem našel i pár pěkných vzorků s jemnými stébélky azbestu a jeden opravdu nádherný kousek zelených stébelnatých krystalů, ale neměl jsem ponětí, o co se jedná. Tento kámen jsem později vyměnil s jedním kamarádem za záhnědu z Borů. Jednalo se o chromdiopsit, což netušil tenkrát ani můj kamarád-prostě se mu ten kámen líbil a mě se zase líbila ta záhněda.


Tenhle oranžovo červený opál jsem našel při návštěvě Bohouškovického polev roce 2020. 

Když jsem se nabažil sbírání granátů, pokračoval jsem podél pole k úzké cestě, vedoucí do Bohouškovic. Neměl jsem tušení, na kterém z mnoha políček se opály nacházejí a tak jsem vlezl hned na to první, vlevo od cesty. Po opálech ani památky. Pokračoval jsem dál
a pomalu jsem se přibližoval k prvním stavením. Uslyšel jsem štěkání psa a tak jsem raději zpomalil. Najednou jsem před sebou uviděl velkou hroudu nezvykle bílého kamene, která byla napůl zapíchlá v oranici. Hurá! Byla to můj první opál. Hlíza, která měla snad dvě kila. Neměl jsem s sebou kladívko, což je zásadní nedostatek při sbírání opálů
a vlastně jakýchkoliv minerálů. Jasně, že jsem šel původně na vltavíny, ale na kladívko
by sběratel zapomínat neměl. Půlka hlízy byla odštíplá a odhalovala krásně mléčnou barvu opálu, zbytek vypadal jako hodně zcvrklá a nevzhledná plesnivá brambora. Zcela amatérským způsobem jsem začal opál formátovat boucháním o větší kus křemene, který jsem nalezl poblíž. Naštěstí se docela zadařilo a tak jsem do batohu mohl dát první povedený vzorek. Zbytek hlízy nestál za nic, fakt jsem vyloupl to nejhezčí.

Po pár minutách chození po poli, jsem měl v batohu hromadu opálů nejrůznějších barev. Připadalo mi, že se snad množí pod nohama. Nakonec jsem měl vážně problém vybrat, které ze vzorků odnesu domů a které tu nechám jejich osudu. Sofiina volba, možná jste se s tím už také někdy na lokalitě setkali. Měl jsem jen malý batoh, jednu igelitku navíc
a kapsy u džínové bundy už byly také dávno plné. No, co, musel jsem krutě vyhazovat. Chlácholil jsem se myšlenkou na to, že příště najdu další a jistě mnohem hezčí kousky.

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších opálů. Nalezl jsem ho hned při první návštěvě Bohouškovic. Velikost vzorku 115x75x50mm.

To "příště" nakonec trvalo asi pět let, ale mé předchozí "snění" se naplnilo. Po chvíli hledání toho správného fleku na poli jsem měl zase plné tašky i kapsy. I při dalších návštěvách tohoto úžasného naleziště to vypadalo podobně. Zřejmě se při každé orbě podaří vyhrábnout na povrch další "várky" nádherných opálů. Až o několik let později jsem se dozvěděl, že vůbec nehledám na tom "pravém" bohouškovickém fleku. Ten se nachází až za vesnicí kousek u lesa. Byl jsem tu opravdu hodněkrát a ani po tomto odhalení jsem na svoje "místečko" nezanevřel. Možná je to tam o kus dál ještě lepší,
ale tady to zas třeba není tak prochozené a tak "lovím" pořád na stejném políčku,
které jsem objevil před třiceti lety. Nikdy se nemá říkat nikdy, ale zatím mi to takhle vyhovuje. Opály se tu nacházejí všude, takže při troše trpělivosti jistě objevíte i Vy ten svůj osobní "flek" s úžasnými nálezy.

Tyhle dendritické opály nejsou z Bohouškovic, ale z Vrábče. Z místa cca 15x15m na velkém poli. Polohu, kde vystupují hlízy na povrch jsem objevil náhodou při hledání vltavínů.

Jednou jsem se fakt bál. Když jsem na pole dorazil, krásně svítilo sluníčko, ale během hodiny se situace dramaticky změnila. Oblohu začaly křižovat blesky a měl jsem docela nahnáno, aby si nějaký nevybral za cíl zrovna podivína s kladívkem, co se před bouřkou prochází po poli.

Škála barev zdejších opálů je opravdu bohatá. Některé v sobě skrývají dendritické vrostlice, které působí velice esteticky, zvláště, když mají i jiné, než jen tmavé barvy.

Tenhle vzorek mi připomíná australské opály, na několika místech dokonce pěkně opalizuje.

Tohle je prostě karamel. Vždycky, když držím tenhle vzorek v ruce, mám chuť se do něj zakousnout. Má nádherně karamelovou barvu. Tenhle kousek jsem také našel při své první návštěvě. Naštěstí se mi tu hlízu podařilo i bez kladívka otevřít tak, že se odlomila jen malá ploška. Rozměr vzorku 80x60x40mm.

Část tohoto opálu přechází až do barev jaké mívají ohnivé opály z Mexika. 120x80x55mm.