Svoboda nemá mít omezení.
Když se konečně zbavíte okovů tvořených myslí a uniknete z vězení, do kterého jste se sami nevědomky opět díky mysli uvrhli, začnete objevovat svobodu, kterou jste dosud neměli možnost poznat. Už dříve se mi líbilo rčení „Nic není nemožné“ a vlastně jsem se podle něj
i docela často řídil. Nedával jsem si dopředu žádná omezení a ono to fungovalo. Když si hranice nenastavíte, nemusíte se bát toho, že se k nim někdy přiblížíte a tím pádem nemáte strach ani z jejich překračování.
Pochopitelně to neplatilo pokaždé. Občas jsem na tuto metodu zapomněl nebo jsem od ní byl spíše odveden myslí, která mě chtěla „ochránit“ od možného neúspěchu. Tím, jak jsme od malička učeni k vytváření omezení, překážek a hranic, mnohdy takové věci prostě děláme automaticky, aniž bychom si to uvědomovali.
Hranice stavíme neustále a všude. Ve světě, doma, ve škole, v zaměstnání, dokonce i sami v sobě. Kolikrát jste si díky tomuto návyku v životě řekli, že tohle nedokážete a tamto snad nemůže dokázat vůbec nikdo. Když se čas od času stalo, že jste nějakou sebou nebo někým jiným vytvořenou hranici překonali, považovali jste takový výsledek téměř za zázrak. Znáte to také nebo se tyto věci děly občas jen mně?
Teprve poté, co jsem dal naučenému způsobu využívání myšlení padáka, postupně začaly mizet i filtry z brýlí, kterými jsem vnímal realitu kolem sebe. Nakonec došlo i k tomu, že jsem odhodil i brýle samotné. Ty na čtení jsem si prozatím nechal, bez nich jsem tak trochu krtek.
Svoboda, která se objevila je opravdu bezbřehá.
Nikde nezačíná a nikde nekončí,
nemá žádný směr, kterým by se dalo dojít k nějaké hranici. Přesto, že žádná omezení tu neplatí, neznamená to, že se kdokoliv další musí obávat toho, že v realitě, ve které neexistují žádné hranice, je automaticky také větší nebezpečí, protože může člověk čekat cokoliv. Takto si to totiž většina lidí díky svému navyklému způsobu myšlení vysvětluje.
Dobré ani špatné neexistuje, místo těchto omezení však nade vším bdí samotné vědomí.
To naprosto stačí. Žádnou lepší garanci stejně od nikoho nikdy nedostanete. I ve světě,
kde se pohybuje naprostá většina lidí, Vás může potkat naprosto cokoliv, i přesto, že je tu hranic všude dost. V tomto světě se však vědomí bohužel vyskytuje jen v mizivém procentu případů.
Tak, jako v ostatních popisovaných oblastech, je i v případě znovunalezení takovéto svobody, docela náročné vysvětlit někomu, kdo jí dosud neokusil to, že jí má každý na dosah a není potřeba nějakého urputného snažení a překonávání nezdolatelných překážek k jejímu získání. Mysl je vážně hodně rafinovaný soupeř a na začátku se bude bránit svému odsunu do ústraní. Doteď totiž hrála hlavní roli a naplno si užívala vší slávy a poct, kterých se jí dostávalo za její „fantastické“ výkony.
Když jsme s Miškou nedávno mudrovali na toto téma, uvědomil jsem si, jak neustále mysl nutí člověka setrvávat ve stavu naprosté podřízenosti a loajality vůči ní samotné. Trochu se pokusím popsat podstatu debaty. Poté, co došlo k „mému“ probuzení, jsem se přestal zajímat o věci, kterým jsem dříve přikládal nějakou důležitost. Přestal jsem se zabývat tím, co je nesmyslné a nikam mě to neposouvá. Nesnažím se hledat práci, která by mě uspokojovala, protože spokojený jsem.
Nehledám ani nic dalšího, hledání už bylo dost a teď se hodlám věnovat jen poznávání všeho, co jsem zatím nepoznal. Užívám si věcí, zážitků a událostí, které plují a nesnažím se je nikam posouvat nebo odklánět.
V novém nastavení se samozřejmě objevily i praktické „nedostatky“. Peněz je méně, než
v dobách, kdy jsem „normálně“ pracoval, ale díky tomu, že existují možnosti, jak využít některé z dřívějších „investic“, určitě nehrozí reálné riziko toho, že bychom třeba přišli o střechu nad hlavou nebo dokonce neměli co jíst, i když i zde samozřejmě platí rčení „Nic není nemožné“.
Miška je v mnoha věcech velice otevřená a vědomá bytost, která umí moc dobře rozeznat skutečné hodnoty od těch falešných. Klade si však otázku, jak by podobné věci fungovaly
v případě někoho jiného. V našem případě to je celkem jednoduché. I kdyby ani jeden z nás nepracoval – hlady neumřeme, ale co třeba chudák taková... Jméno kamarádky pochopitelně není důležité a nebudu zbytečně vymýšlet falešné.
Snažil jsem se Mišce vysvětlit, jak věci vidím
bez vytváření konstrukcí mysli.
Ptal jsem se, proč používá jako příklad někoho jiného, když jde o nás. Tohle byla přímo ukázková situace, ve které lidé obvykle sáhnou k příkladu, kterým chtějí dokumentovat to, že nabízené řešení nefunguje za každých okolností a u každého. Mysl člověku nedovolí ani na chvíli vybočit z toho, čemu říkáme logika. Chtěl jsem, aby Miška pochopila, že není nutné ohlížet se na všechny známé okolnosti a případy, na které si člověk vzpomene.
Každý z nás potkává jen situace a lidi, kteří jsou tu právě a jen kvůli jemu samotnému.
Všechno, co nás potká nás něčemu učí,
každý, koho potkáme nám předá nějaký vzkaz ve formě podnětu, který by měl vést k uvědomování. Jeden člověk se musí vypořádat s tím, že se bojí tmy a stísněných prostor, jiný se musí naučit hospodařit s penězi, někdo další potřebuje pochopit, že být v něčem zdánlivě nejlepší, automaticky nezajistí jeho štěstí a spokojenost.
Co lidská bytost, to jiné potřeby, touhy, přání a úkoly. Je zcela zbytečné snažit se
s kýmkoliv v čemkoliv porovnávat, protože to k ničemu nevede a v ničem nám to nepomáhá. Navíc většinou nevíme o skutečné realitě těch „druhých“ vůbec nic, jen tvoříme další teorie a domněnky, kterými si zbytečně zaplňujeme hlavy.
Když se osvobodíte od starých vzorců myšlení, získáte svobodu ve všem co si dokážete
i nedokážete představit. Konečně poznáte, jak moc Vás mysl spoutávala a nutila Vás tancovat podle toho, jak píská. Co se dříve zdálo nemožné a neproveditelné, záleží nyní jen na tom, jestli to chcete, či ne. Chtěli byste malovat, ale místo toho prodáváte zboží v obchodě a vaše práce Vás ani trochu nebaví a už vůbec nenaplňuje? Začněte malovat!
Neohlížejte se na to, co je podle mysli nemožné.
Když Vám říká, že nebudete mít dost peněz na nájem, odpovězte jí, že Vám to nevadí.
Kdo tvrdí, že musíte bydlet tam, kde sotva stačíte poplatit nájem nebo hypotéku a další poplatky? Je to opět Vaše mysl. Dostala Vás do situace, ze které nevidíte východisko díky tomu, že Vás v bezvýchodnosti neustále podporuje. Zkuste být k sobě opravdu upřímní
a ptejte se na to, co skutečně chcete.
Je pro Vás důležitější bydlet v domě a dělat práci, která Vás nebaví nebo dát všemu sbohem, přestěhovat se do maringotky, nakoupit plátna a barvy a začít žít tak, jak o tom tajně sníte?
Mysl často dokáže předstírat upřímnost, ale ve skutečnosti Vás jen omotává další snůškou mistrně spletených lží. Ve chvíli, kdy se s ní přestanete kamarádit a ztotožňovat, začnete objevovat, že některé neproveditelné nebo nedostupné věci, se najednou dějí samy od sebe, aniž byste se je snažili násilně vynucovat.
Ve výše uvedeném příkladě najednou můžete dojít k uvědomění, že Vám vlastně ani tolik nejde o naplnění touhy začít malovat místo prodávání v obchodě, jako spíše o vnitřní svobodu k takovému rozhodnutí – o jakési dovolení si toho, že by se věci mohly ubírat jiným, než očekávaným směrem. Pokud k tomuto uvědomění dojde, zjistíte, že Vaše skutečná svoboda nebyla spoutána zdánlivou možností, či nemožností jakékoliv změny,
ale jen schyzofrenií mysli.
Mysl je jako malé dítě,
které si najednou nedokáže vybrat jednu z několika nabízených možností. Chtělo by zmrzlinu, ale zároveň má chuť i na cukrovou vatu a také trochu na párek v rohlíku, který mají hned u vedlejšího stánku na pouti a nakonec ještě zahlédne dovádějící vrstevníky na kolotoči.
Vědomý rodič ví, že nemůže na všechny tyto požadavky přistoupit, protože by tím neprospěl dítěti, ani sobě. Stejné je to v případě mysli. Nikdy se Vám nepodaří všechny její potřeby uspokojit. Pokaždé přijde s novými a novými požadavky a obvykle to končí tím, že se člověk ocitá v bezvýchodné situaci.
Neposlouchejte mysl a nenechte se od ní zbytečně vodit za nos. Naslibuje Vám hory doly
a když díky ní skončíte v močále, bude dělat, že se jí to vůbec netýká a nakonec Vám ještě vnutí představu, že Vás před ním varovala, ale to Vy jste její rady nebrali vážně. Mysl je Jekyll a Hyde ve stále dokonalejším zpracování, sama sebe neustále zdokonaluje a vylepšuje a toto neudržitelné tempo vnucuje i Vám.
Když na něj nepřistoupíte, nebude se jí to líbit, ale pokud vytrváte a nenecháte se zviklat jejími posledními pokusy o opětovné uchopení moci, získáte vše, aniž byste o něco přišli. Získáte svobodu, která promění vaše nastavené vzorce myšlení v nepředstavitelnou lehkost bytí.
Teorie je jedna věc, začít uvědomění používat v praxi je věc naprosto odlišná. Vážně není lehké odhodit staré způsoby fungování stranou a hned začít jednat jinak. Opět z vlastní zkušenosti vím, že v začátcích, kdy už se vám zdá, že máte „jasno“, občas přece jen přiletí odkudsi ze zdánlivého zapomění starý vzorec chování a snaží se opět dostat do středu pozornosti.
Postupným uvědomováním si těchto zbytků navyklého způsobu myšlení, dochází ke snižování frekvence jejich výskytu, až jednoho dne zmizí ve skutečném nenávratnu. Teprve tam se obzory rozevřou doširoka a odhalí se vědomí naprosté, ničím neohraničené svobody. Už není nic, co by Vás mohlo vrátit zpět do chaosu mysli.